Text kázání ke stažení: Lk6,27-38_nesamozrejmanezistnalaska_Vinohrady.docx
Láska jako naše odpověď na Boží milost
Lk 6:27-38
Úvod
S Kristem přišla na zem naprosto nová skutečnost mezilidských vztahů. Učil totiž své následovníky, křesťany, o nesamozřejmé lásce. O lásce, která se vymyká lidské přirozenosti a mnozí ji považují za snílkovství, idealismus nebo rovnou za bláznovství. Kristus přitom učil své následovníky, že jejich vztahy utvářené v této zvláštní lásce, mají být jejich poznávacím znamením (J 13,35). V dnešním evangelijním textu Kristus řílá, že láska podle Božích představ je nezištná a dokonce vyzývá k milování nepřátel.
Láska v rozměrech Božího království je opravdu nevídaná a neslýchaná. Vždyť často je těžké milovat své nejbližší, natož nepřátele. Moji blízcí přátelé, manželé, mají na zdi napsaný notoricky známý verš o lásce z první epištoly Korintským, někdy bývá čten na svatbách i mimo kostely:
„Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy, nemá radost ze špatnosti, ale raduje se z pravdy…“ Mí přátelé mají tento verš napsaný barevnými křídami na tabuli v obývacím pokoji. Jednou barvou je napsáno slovo láska a pomlčkami ve sloupci pod sebou jsou rozepsány její atributy: trpělivá, laskává, nezávidí… Mým přátelům má připomínat, jak má jejich vztah vypadat, co má být charakteristické pro jejich vzájemné jednání, na co nemají zapomenout. Není to ale jednoduchá věc a zdaleka ne vždy se daří vznešeným cílům dostát. Právě proto si dopsali pod sloupec pomlček výrazně větu s vykřičníkem: „Nic není samozřejmé!“. Není samozřejmé, když jeden z manželů pravidelně vaří druhému obědy a stará se o děti, zatímco druhý vydělává v práci nebo obráceně. Není samozřejmé, když jeden je s druhým trpělivý, když druhému nezapočítává křivdy. Není samozřejmé, když se tak zachová jednou, ani když se tak zachová stokrát a tisíckrát. A je proto potřeba si opakovat, že láskyplný vztah druhého ke mně, je vzácnost, je nesamozřejmý.
Láska, které učí Kristus, láska připravená milovat i nepřátele je nesamozřejmá dvakrát. Dává totiž druhou šanci i člověku, který nám vůbec nemusí být pochuti nebo dokonce stojí tvrdě proti nám.
Když budeme mluvit o křesťanech a nesamozřejmé lásce je třeba předestřít, že i my křesťané, jakkoli jsme poznali Boží lásku a toužíme ji svým životem zrcadlit, v jejím naplňování selháváme. Ne vždy se Ježíše pevně držíme. A když mluvím o nás křesťanech, je nutné zdůraznit, že na prvním místě myslím sebe, ale možná i vás, protože zde nestojím jako někdo, kdo by neselhával a uměl být vždy trpělivý a laskavý, nedal by se vydráždit nebo uměl milovat své nepřátele. Ale spolu s vámi, zde stojím, abych naslouchal Ježíšovu slovu, znovu se jím nechal zastavit, nasměrovat a proměnit. Ježíšovo učení nelze jen vzít na vědomí, poslechnout si je a souhlasně pokývat hlavou. Jsme všichni vyzývání, abychom ho uváděli v život. V náš život. Láska, ke které volá Ježíš, se netýká pouze jeptišek nebo některých význačných jedinců – kazatelů či misinoářů. Pokusme se ji zrealizovat. Ne až někdy, ale letos, nebo lépe ještě dnes. Vždyť až Ježíš znovu přijde, a my neznáme dne ani hodiny, kdy se tak stane, bude s námi na posledním soudu nakonec jednat tak, jak my, budeme jednat s druhými.
Převyprávění textu Lk 6,27-38
1a) Láska k nepřátelům
Mluvíme dnes tedy o lásce. O tom, že není nikterak samozřejmá. A Ježíš v dnešním evangelijním textu hned na začátku začne výzvou, která překoná všechny představy o nesamozřejmosti lásky: „Milujte své nepřátele.“. Jména našich nepřátel obvykle nestojí na seznamu lidí, kterým chceme k Vánocům poslat přání nebo je obdarovat, setkávat se s nimi nebo jim prokazovat dobro. Vůči nepřátelům cítíme hořkost, bolest nebo dokonce nenávist. A milovat je? Ježíš staví před své následovníky skutečně vysoký ideál. Vede je k mimořádným, nesamozřejmým činům. „Milováním“ Ježíš nemyslí romantický cit ani, že se máme s nepřáteli stát nejlepšími kamarády. Má na mysli konkrétní skutky: činění dobra, žehnání, modlitby, nastavování druhé tváře.
Za druhým člověkem nemáme prásknout dveřmi. Máme hledat cesty, jak přerušit kruh nenávisti – nastavit druhou tvář. To neznamená nechat si vše slepě líbit, nebránit se či se nechat okrádat. Snad bychom mohli říci, že leitmotivem Kristových následovníků má být hledání, jak druhému vyjít vstříc.
Podobu té vstřícnosti, milování nepřátel, shrnuje Ježíš do tzv. zlatého pravidla: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.“. Obdobné formulace nalezneme v nejrůznějších náboženských a etických systémech, Ježíšova formulace je ale zdaleka nejnáročnější. Neříká jen: „Nečiňte druhým, co co nechcete, aby dělali vám.“ Ale říká: tak jednejte vy s nimi. Tedy: buďte sami pro-aktivní. Ježíš neříká jen: „Když na to náhodou přijde, tak se zachovejte dobře. Jinak se tomu problému nevěnujte. Nechte ho ležet. Ono se to nějak vyvrbí.“ Ježíš totiž říká: „Vy jednejte. Vy vycházejte druhým vstříc, hledejte příležitosti“. Ježíš neříká pouze: „Přestaňte přikládat do ohně.“ Říká: „Dokonce ten oheň zkuste uhasit nebo alespoň držet podkontrolou“. .
Je důležité si uvědomit, že Ježíšovo zlaté pravidlo funguje jen jedním směrem. Od nás k našim bližním. Ježíš zná realitu světa a přítomného zla a neslibuje, že se nám naše jednání vrátí, že nám druzí oplatí stejně. I když se nám naše vstřícné jednání může někdy opravdu vrátit, častěji narazíme na zeď nevděku (zvláště u našich nepřátel). Také se musíme připravit na bolest, oběti, bude nás to stát čas, práci, ale i osobní ztráty, bude se od nás vyžadovat sebezapření a popření vlastní hrdosti. Přesto máme do světa vnášet Ježíšovu nepodmíněnou lásku.
Skutečná láska totiž neobchoduje. Není vypočítavá. Nedrží se principu něco za něco; jak ty na mě, já na tebe. Je nezištná. Ježíš říká jasně – jednejte vy. Nečekejte, až bude jednat okolí; až k vám se někdo zachová hezky, tak teprve potom se zachovejte hezky vy. Říká, vy buďte první. Začněte s láskou. Nezůstaňte jen zrcadly svého okolí. Taková láska nepřináší do světa nic nového, odráží jen lidské zdroje a lidské pokusy. Vy odrážejte Boží lásku. Tím do světa vnesete nový rozměr, novou skutečnost Božího království, protože v tu chvíli čerpáte z Boží nesmírné lásky. A proto nečekejte, až vaši nepřátele vyjdou za vámi. Řada je na vás. Odrážejte Boží spravedlnost a vycházejte vstříc. I když lidská spravedlnost nad vámi zakroutí hlavou jako nad hlupákem. Možná, když vy sami byste nad takovým vstřícným jednáním kroutili hlavou.
Vzpomínáte si, kolika lidem už jste dali šanci a ono se vám to nevrátilo? Kolik vstřícných pokusů jste učinili? Milující vstřícnost má ale různé podoby a vyžaduje to kus moudrosti zvolit tu správnou. Vzpomeňme na, jak nebeský Otec nechal marnotratného syna odejít do světa. Někdy je tou správnou volbou se rozloučit. Není to jednoduchý úkol, milovat, a dokonce milovat své nepřátele.
I když Ježíšovo pravidlo je jednosměrné a nemůžeme očekávat, že se nám naše dobré jednání vrátí, princip přesto platí jistým způsobem i obráceně – směrem od druhých k nám – vděčně si můžeme vzpomenout na ty momenty, kdy někdo druhý se zachoval vstřícně k nám a odpustil nám naše provinění, dal nám možnost napravit naše chyby a začít znovu. Kolikrát sami potřebujeme, aby se k nám samotným někdo takto zachoval.
2a) Nezištná láska
V dalším odstavci, od verše 32, Ježíš dále rozvíjí a vysvětluje nesamozřejmost lásky, o kterou mají křesťané usilovat. Podtrhuje nyní skutečnost, že není symetrická (tedy: dávám druhým tolik, kolik sám dostanu). Je asymetrická, tedy: dávám mnohem víc, než jsem sám od druhých lidí dostal a než mohu očekávat zpět.
Jestliže milujete jen ty, kdo milují vás, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Slyšíme, že opětovaná láska je málo. Dar, kde očekávám, že ho dostanu zpět, není darem, ale předmětem směny, výměnným zbožím, které se řídí pravidlem: má dáti dal. Za opravdový dar ovšem nic zpět nečekáme. Tak štědrá má být naše láska. Nezištná. Jednat jen kvůli lásce samé. A má se vylévat ven – ne jen k těm, kteří nám jsou blízcí. Má dosáhnout i k lidem cizím, lidem, kterým nejsme nakloněni.
Ježíš dále přirovnává dávání lásky k vysoce rizikové finanční půjčce. Vlastně vede k nerozumnému nakládání s láskou. Máme riskovat. Riskovat, ne hazardovat. Lásku máme dávat i tam, kde je pravděpodobnost návratnosti velmi nízká, kde víme, že se nám naše investice nevyplatí. Na to je třeba se realisticky připravit a upravit svá očekávání. Známe to dobře v oborech, kde se pracuje s lidmi. Sociální pracovníci leckdy prožívají frustraci nebo i osobnostní vyhoření, protože jejich práce přinese málokdy hmatatelné výsledky a procenta úspěšnosti vynaloženého úsilí jsou malá. Co ale investice do našich nejbližších? I tam nám někdy nezbývá než se jen modlit, aby náš vklad nepřišel vniveč. Přesto – má smysl riskovat. Pán Ježíš nás k tomu vyzývá.
Milosrdnost Otce
Zlaté pravidlo se sice týká mezilidských vztahů, Ježíš nás ovšem učí, že naše mezilidské vztahy se neomylně dotýkají Boha. To je i důvod, proč bychom měli jednat podle Ježíšových nesamozřejmých ideálů. Jde o „Boží uznání“ a „hojnou odměnu, která spočívá v tom, že „Budete syny Nejvyššího“. Ježíšovu výzvu k nezištné lásce, dokonce k lásce nepřátelům mají vzít vážně všichni ti, kteří se chtějí přiblížit Bohu, být Božími dětmi. Protože Bůh jedná právě takto – je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. A Boží děti, chtějí být jako jejich otec.
Poslední Ježíšův princip, který dnes zmíníme, se týká soudu – nesuďte a nebudete souzeni, nezavrhujte a nebudete zavrženi, odpouštějte a bude vám odpuštěno, dávejte a bude vám dáno.
Jestliže jsme doposud mluvili o asymetrii lásky, která dává víc, než sama dostává, nyní přichází na scénu symetrie. Jsme varování, abychom druhé nahlas ani v duchu nesoudili, abychom nevyhlašovali odsuzující ortely nad svými přáteli i nepřáteli. Ježíšův následovník má mít kritické myšlení, rozlišovat dobré od nedobrého, hříšné od svatého, ale nesmí se stavět do role povýšeného soudce. Má být stejně kritický k sobě jako ke druhým. Musí stejně vidět svůj hřích a vlastní podrazy jako je vidí u druhých lidí. Nejen proto, aby s ním jednali druzí také tak, ale především proto, aby s ním jednal stejně Bůh. Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Kolikrát jsme my sami rychlí k souzení. Kolikrát bychom si přáli mít kolem sebe „čisto“. Jen lidi té nejlepší kvality podle našich měřítek. Jak by pak byl život jednoduchý. Jak lehce by se milovalo. Srovnaná rodina, bezproblémové příbuzenstvo, sbor bez hříšníků, nebo alespoň bez těch hříchů, které nám opravdu vadí, republika s plnými věznicemi nepřizpůsobivých a nepohodlných občanů (a plné věznice, jak nás učí historie, je ještě to lepší na co se lidstvo zmůže). Když u sebe odhalíme toto myšlení, je nevyšší čas vyjmout trám ze svého oka a opustit cestu pokrytectví.
Opět vidíme, jak zásadně se naše mezilidské vztahy dotýkají našeho vztahu k Bohu. Co zasejeme, to sklidíme na Božím soudu. Jde o závažnou věc. Nakonec nám Kristus vetknul tento princip i do modlitby „odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům“.
Ale pozor. Mluvíme o symetrii, takže to funguje i obráceně! Bůh nám odpustí, bude k nám milosrdný a nevyhlásí nad námi odsuzující ortel. Nezavrhne nás! Nevzdá to s námi a bude riskovat, že jeho investice do nás vyjde naprázdno. Bude nás zahrnovat svými dary a nečekat zpět. Vždyť s námi jedná tak, jak chce, abychom my jednali s ostatními. Dává svítit na dobré i zlé. Vychází nám, hříšným lidem a kvůli našemu hříchu, Božím nepřátelům, vstříc a obětuje se za nás. Jak nesamozřejmá a nezištná láska. Jakou měrou měříte, takvou Bůh naměří vám. A bude vám dáno, dobrá míra, natlačená, natřesná, vrchovatá. Tolik Boží zaplavující lásky a milosti.
Nesamozřejmá Boží láska v JK
Ježíš vede křesťany k nesamozřejmé, nezištné pro-aktivní lásce. Protože je nesamozřejmá, je třeba si ji připomínat:
Je třeba si připomínat, jak taková láska vypadá. Třeba tím, že si vypíšeme na černou tabuli bílou křídou její definici, pověsíme si jí do obývacího pokoje, abychom na ni dobře viděli. Nezištná nesamozřejmá láska je programem křesťana, který nemá ztratit ze zřetele, i když pro svou lidskou nedokonalost bude často selhávat. Boží Duch ji v něm bude znovu probouzet a rozněcovat.
Je nutné si také připomínat, že nesamozřejmou a nezištnou lásku je třeba především žít. Nenechme se ukolébat už dlouhotrvajícím stavem různých omezujících opatření ke lhostejnosti. Na koho máme myslet na prvním místě? Kdo potřebuje náš dobrý skutek a naši modlitbu? Kdo potřebuje naši štědrost? Snad jen, abychom mu darovali trochu našeho času – telefonem nebo nákupem? Nemáme snad i nepřítele, kterému máme vyjít vstříc?
Je potřebné si připomínat, že Bůh, náš nebeský Otec, k nám má právě takovou nesamozřejmou a nezištnou lásku, když je dobrý k nevděčným i zlým.
Je životně nutné si dále připomínat, že Bůh miluje i své nepřátele, jak nazývá apoštol Pavel každého člověka kvůli jeho hříchu a opozici vůči Bohu. (Ř 5,8) Naše nepřátelství s Bohem bylo smířeno smrtí jeho Syna. V Kristu se nám samotným dostalo té nesamozřejmé, nezištné a pro-aktivní lásky. Bůh první učinil krok směrem k nám.
Je dobré si připomínat, že Boží láska k člověku, je něco nesamozřejmého. Z ní můžeme žít a učit se nezištně a nesamozřejmě milovat, a tak uvádět v život novou skutečnost mezilidských vztahů, kterou přinesl Ježíš Kristus, Boží syn, svým příchodem mezi nás. Tak můžeme již nyní zakoušet Boží království.
A po všech těch připomenutích nezapomeňme na radost–– z lásky, kterou má Bůh k nám, z lásky, kterou nám prokáží druzí lidé. A máme se z čeho radovat – sám jsem velmi vděčný, když jsem s některými z vás mohl mluvit, jak na sebe vzájemně myslíte a chcete se podporovat a záleží vám na našem společenství. Můžeme se ale radovat i z našich vítězství, momentů, kdy se nám podaří lásku darovat, že i my můžeme odrážet kus Boží milosti a šířit tak dál jeho království (vyhrát ten boj v nás někdy prostě není jednoduché). Proto i zakončím výzvou apoštola Pavla z 1. Tesalonickým:
15Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. 16Stále se radujte, 17v modlitbách neustávejte. 18Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.
Slovo na cestu: 1 Janova 4,7-9
Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. (2.Tes 3:16)